Království Sassari bylo nedávno propojeno s blízkými zeměmi a král Baltazar tak vytvořil silný stát s pevnou vládou. Zem vzkvétala a pomalu se stávala významnou velmocí. Králova silná pozice ale oslabovala moc šlechty. Přední šlechtici země se snažili dostat k moci přes královy syny. Část se snažila získat přízeň staršího Horacia, a další pochlebovali mladšímu průbojnému Méchantovi. Král stále silně vládl, ale byl již starý. Jednoho dne král náhle zemřel. Nestihl sepsat závěť, tak jak velela tradice. Přestože závěť mívala jen symbolický význam a na trůn vždy nastoupil nejstarší syn, Méchant vycítil šanci. Královská rada, složená zejména z příznivců Horacia, rozhodla, že vládu převezme nejstarší syn krále Baltazara Horacius, jako jeho veličenstvo nejjasnější král Horacius I. Méchant se urazil a odešel se svými příznivci ze země. To ale nebyl konec, o pár měsíců později se k hranicím království přiblížila Méchantova armáda…

…Méchant prorazil do království. A usídlil se za hranicemi, i přes snahy Horacia a jeho věrných. Už v prvních bojích, při snaze vyhnat svého bratra, zahynul král Horacius. Vlády se ujali královi generálové, ale bez svého pána nedokázali udržet hlavního město a v krvavé řeži je Méchant vyhnal. Dobyvatel nebyl přijat s radostí, a v takové zemi vládnout nechtěl. Odešel i se svými lidmi pryč a ovládl sousední zemi. Zde ho napadli žoldáci a jejich spojenci. Po Horaciově smrti vyšli najevo úmysly nejvyššího rádce krále Baltazara, Trahira. Získal několik lidí na svou stranu a šel proti Méchantovi. Sir ale útoky odrazil. Poslední dobou se v Sassari objevil zvláštní tvor podobný žábě. Několik lidí se s ním dokázalo domluvit. Přišli na to že je začarovaný. Poté co ho dokázali osvobodit se pokusil Trahir o jeho vraždu, ale jeho vlastní vojáci ho zabili. Žabák se proměnil v krásného prince Lansetha, staršího bratra Horaciova (!), a svou osvoboditelku učinil královnou. Poté uzavřel mír s bratrem Méchantem ze sousední říše a společně rozprášili žoldáctvo. Vypadalo to, že v království zavládne na čas mír a klid. Nový král Lanseth, ale ještě nedrží moc pevně ve svých rukou. Za hranicemi nastaly nepokoje, které se vplížili tajně a v tichosti až do království…


...Zvěsti se potvrdily, do království vtrhla armáda nemrtvých, vedená temným černokněžníkem a mocným nekromantem Roinem. Královská armáda nebyla připravena na tak nečekaný útok a nestihla překazit stavbu kostěnné věže, čímž všichni pochopili, že nadešly kruté časy. V bitvách mezi oběma armádami padlo mnoho lidí, obě strany byly velice záhy připravenyo generály, a tvrdou ranou osudu bylo zavraždění královny i s královou gardou. Díky pohotovosti a obětavosti jejího muže a magickému umu paladina, byla naštěstí přivedena zpět k životu. Vše se zdálo být snazší, když byl v souboji připraven Roin o korunu nesmrtelnosti, ale jako odvetu ukradl on korunu králi, ten se uchýlil do Manilly a královnu s paladinem jako jedinou a poslední naději poslal do bezpečí. Manilla nevydržela nápor nemrtvých a padla zároveň s králem. Královstvím se ale šíří zvěsti o tajemném dědici trůnu...Objevuje se také další strana usilující o trůn. Méchantův syn-Sidwell, vycítil oslabení temného pána, jemuž se podaní nechtějí sále podvolit a seskupuje armádu k útoku, ale času je málo, Roin se připravuje k rituálu, pokterém se stane nepřemožitelným...


...Sidwellova armáda vtrhla do království jako blesk a nachystala nemrtvým temné chvilky. Následovala jedna bitva za druhou. Na scéně se objevil onen dědic krále Lansetha, hrdinka lidových pověstí, princezna Zlatovláska. Spousta místních se k ní připojilo a Zlatovláska tak disponovala slušnou "domobranou". Sidwell se dokázal se svou sestřenicí spojit proti společnému nepřiteli. Proti nemrtvým náhrali i další skutečnosti, protivníkovy rozpory zevnitř. V Roinových hordách se objevil ambiciózní Vampýr, po svém žebříčku stoupal výš a výš a nakonec za pomoci magie se mu podařilo Temného pána svrhnout. Avšak nezískal úplnou vládu nad Sassari, nejvyšší Roinovi generálové také toužili po moci a navíc Vampýr pro ně byl velice nebezpečný. Vláda se nakonec dostala do rukou dvoum zvoleným konzulům, nejvyššímu generálovi a právě Vampýrovi. Rozpolcená nemrtvá armáda tím ale naprosto ztratila orientaci a vládcové přestali kontrolovat své "muže". To velice usnadnilo situaci potomkům dávného rodu, snadno dobyli Manillu, ukázku majestátu království, a sídlili se v ní. Nenastal ale konec problémů, Zlatovláska propadla zhoubné smrtelné nemoci a jen kouzelné byliny, darované zamilovaným, ji mohli vyléčit. Zlatovláska pomocí kouzelného artefaktu obloudila bratránka Sidwella, a ten zamilován, jí dokázal vyléčit. Vzali se a ujali se vlády nad Sassari. Sidwell nebyl jediný okouzlen Zlatovláskou, láska zasáhla i srdce hrozivého obra lidožrouta. Obr zrazen ve svých citech sežral krále i královnu! Tu přišla šance pro nemrtvé, kteří se stále ve velkém počtu potulovali po království. Navíc zemřela matka královna, a po smrti se stala nebezpečnou strigou. Jakmile se nemrtví začali sbírat, vtrhl do země Sidwellův bratr a se svou družinou nadobro zničil nemrtvé, sám ale bojích padl. Propukl boj o trůn. Charismatický generál, člověk Brimer se těšil stále větší přízni lidí v království. Vystoupal až na metu nejvyšší, stal se královským místodržícím. Ze své vysoké pozice tvrdě utlačoval nelidské rasy, elfy, trpaslíky, orky i jiné bytosti. Ti vytvořili pevnou alianci v čele s velkým bojovníkem, trpaslíkem Aruzadem . Brimer nebude mít lehké udržet moc ve svých tyranských rukách...


…Nelidé byli zahnáni daleko od Manilly. Brimer začal budovat věznice a popraviště a tyranizoval každého nečlověka, který se mu dostal do rukou. Aruzad mezitím sjednotil nelidská vojska pod svou zástavu. Do království přiletěl čtyřhlavý děsivý drak, plenil pole a s potěšením pálil vesnice. Aruzad vytáhl z Kirikkale a zanedlouho stála jeho armáda tváří v tvář Brimerovým lidem. Každý střet byl následován dalším. Z hlubokých lesů a hvozdů vyšel po dlouhé době druid a zděšen válkou a hrůzou, jež se děla v zemi, kterou znal jako klidnou, rozkvetlou zahradu, vyvolal na svou ochranu Velký Zlý Kaktus. Ten se vymkl kontrole a zákeřně napadal osamocené poutníky i jednotky vojáků. Do království přišli také mahakamští trpaslíci a v pevných skalách těžil milovaný kámen i další suroviny. Generál Brimer stále držel na své straně slepého Kouzelníka, jemuž nechal vzít oči. V jedné z mnoha bitev padl Aruzad, velký kapitán. Nelidé se však do bitev pustili ještě z větší vervou, dokázali vrátit zrak Kouzelníkovi a ten, poznaje pravdu, odvrátil se od Brimera. Začali se šířit zprávy o princezně-dědičce krále Lansetha. Princezna je prý ukryta v dračím doupěti. Drak padl, a hle, v hrůzném brlohu se skutečně krčila princezna. Brimer jí vyvedl ven a pokusil se s ní oženit. Než se mu to podařilo, princezna byla unesena nelidmi. Mocný nelidský šlechtic, elf Azrahil, si vzal princeznu za ženu a stal se tak právoplatným nástupcem krále Lansetha. Došlo k posledním bojům v království. Nelidé dobyli Manillu, zabili Brimera i s jeho přívrženci a ovládli zemi. I přes sliby přátelství, byli vybiti trpaslíci z Mahakamu! Azrahil se ujal vlády dobře a pod jeho rukama začalo království vzkvétat. Uběhlo dlouhých padesát let těžké práce a království Sassari je nyní opět na úrovni dávného rozkvětu za vlády krále Baltazara. Přesto se šušká cosi o nebezpečí z východu. Do země přišla skupina mahakamských pátrat po druzích, kteří se sem kdysi vypravili. Neklid na východních hranicích narůstá. V manillských katakombách byl navíc nalezen záhadný předmět ve tvaru půlměsíce. Nejstarší říkají, že se stal kořistí krále Baltazara v dobyvačných výpravách na východě…

…Sultánka vtrhla se svým vojskem do království jako blesk.přestože nečekaná zima zdecimovala její síly, dokázala zničit křižáckou jednotku, rozdrtit kostel a vystavět vlastní vojenské ležení. Znepokojený Azrahil shromáždil královskou armádu avyrazil proti nájezdníkům. Zemi zachvátili krvavé bojedoprovázené krutým mrazem. do království však přišli také Mahakamští trpaslíci. Jak se dalo očekávat přidali se k tomu, kdo zaplatil víc. Štěstí se střídavě přiklánělo k oběma stranám. Kaktusí bojovník-ochránce královny odmítl poslušnost, ostře se pohádal s Azrahilem a zabil královnu. Královští ho odstranili až poté, co získali Artefaktiovou sekeru. Pak přišel strašlivý konečný střet. Sultánce se podařilo proniknout až do manilly a získat zlatý půlměsíc. Spokojila se ziskem artefaktu a bohatou kořistí odtáhla z mrazivého sassari zpět do své vlasti. V království propukl chaos a nepokoje Azrahil byl svržen a vlády se ujalo pětičlenné direkterium nejvlivnější šlechtici země. Nejmocnější z nich…se postavil do čela vlády. Podařilo se mu rozpustit direkterium a pod jeho absolutistickou vládou se začala země dostávat z krize. Po dlouhých poklidných letech ovšem musí král čelit hrozbě jaká zatím Sassari nepotkala. Stojí proti němu tři silní protivníci. Krutí válečníci ze severu. Tři mocné rody dobyvačného národa se blíží ke království…

…Nelítostní barbaři pronikli hluboko do království a vystavěli své tábory nebezpečně blízko Manilly. Propukla krutá válka v níž byly prolity potoky krve a kterou doprovázel křik raněných a umírajících, ale také hrdé povely statečných velitelů. Ač seveřané napadli království společně, jejich koalice nebyla příliš pevná. Střetli se v několika šarvátkách kvůli nejrůznějším rozmařilostem jednotlivých velitelů. Ani mezi sassarijci nepanovala pohoda. Král Dirian, jež nejprve vedl statečně své pluky do boje, prchl, se svou nejbližší družinou, z neznámých důvodů z království. Armády království si, ale dokázaly bleskurychle zvolit nového vrchního velitele. Byl jím prostý lapka z lidu, který předčil všechny dosavadní generály. Nájezdníci opevňovali své pozice a sassarijští si pomalu nevěděli rady, co s jejich pevnostmi. Všem bylo jasné, že musí dojít k závěrečnému střetu, který rozhodne o dalším osudu království. Náčelníci posbírali svá vojska a vydali se před bránu Manilly. Strhla se lítá řež. Obránci bojovali zuřivě za své domovy a útočníci natěšení na kořist v bojích také nepolevovali. Jen bojovníci jarla Grottira zůstávali v záloze. Brány Manilly byly prolomeny a barbaři vrthli mezi hradby. Nemilosrdně pobíjeli zbytky obránců a drancovali krásné město. V okamžiku, kdy to všichni nejméně čekali, nastala zrada. Grottir zavelel a ozval se děsivý řev. ODIIIN!!! Jarlovi muži vlétli do města a zuřivě bili kolem sebe, jak do posledních královských, tak do svých bývalých spojenců. Kníže Baraz i náčelník Hefarix se pokusili sjednotit své bojovníky. Ale jejich síly již nestačily. Jarl Grottir se tedy mohl prohlásit králem a obklopen svou družinou začal upevňovat moc. Grottir nechal vystavět další dvě královská sídla. Jejich správci jmenoval své věrné. Králi se již nikdo nevzepřel a přestal i krutý útlak původních obyvatel. Grottir se svou družinou úplně ovládl všechny rasy žijící v království. Vláda barbarských pohanů se však nezamlouvala ostatním panovníkům a především Svatému otci. Byla vyhlášena trestná křížová výprava, kterou se rozhodl vést sám svatý otec Inocenc XII. Jeho výzvy uposlechl sousední král Pipin Floutek a rozhodl se pro sebe uchvátit také kousek sassarijské půdy. Když se o tomto smělém plánu dozvěděl Náčelník Gharkúlg svolal svoje nejvěrnější a nejschopnější nelidské bijce, elfy, víly, nemrtvé, skřety, obry, trpaslíky, trolly, orky, démony a další…

...Papež Pyjus a král Floutek prorazili první obranu království a rychle rozbili tábor. Jarl Lunar se několikrát vítězně střetl se skřetem Gharghůlkem, ten se však úspěšně spojil s křižáckými vojsky. Ve veliké bitvě, které se zúčastnili všechny křižácké i vikinské armády vyšla vítězně ta křižácká. Následovalo několik vnitřních konfliktů na obou stranách. S obdivuhodnou rychlostí je vyřešil Jarl Grottir a vytáhl do poslední bitvy s invazními vojsky. Poslední bitva byla dlouhá a krvavá.Vítězem se stal poněkud nečekaně král Pipin, papež Pyjus a Skřet Gharghůlk. Po takto vyčerpávající válce byla zem zpustošena a vydrancována - nastal hladomor. Papež Pyjus nechtěl svůj lid vystavovat nebezpečenstvím a navrátil se do své země Papalandu. Král Floutek nyní dlí na trůně v hlavním městě Manille. Skřet Gharghůlk mu zachoval věrnost a plní rozkazy z Perníkové chaloupky. Města Dirtvik a Jorvik se nepodařilo Podrobit křesťanství a nyní ve spojenectví bojují o odkaz svých předků - zem Sassarii. Vojenská ležení Papapolis a Floutkov (který přijal jméno po svém nynějším vládci generálovi jménem General Egon Karl Bierbauchschlank von Kotzenburgovi-Kotzenburg) ovládli postupně veškerý obchod a ekonomii v zemi a nyní se svými žoldáckými armádami bojují o vlastní autonomii.

...Uvnitř království se rozpoutaly zuřivé boje tentokrát bez zahraniční intervence. Manillský král Pipin Floutek shromáždil své rytíře a jeho poslové zamířili ke skřetu Gharkúlgovi. V městech Papapolis a Kotzenburg se už řadili velkolepé žoldnéřské jednotky a poslední pohané v království, Dirtvičané a Jorvičané brousili své meče a jejich výkřiky byly slyšet ve větru. Boje začali krvavě, nejtvrději se do bitev pouštěli křižáci a pohané, při jejich střetech praskali štíty a meče se lámali, ve vzduchu byla cítit krev a barbarští pohané potupně napichovali hlavy zabitých rytířů na kůly. Žoldácké armády se schovávali v hlubokých lesích a nikdo netušil kdy a kde znovu uděří. Jejich důstojníci tak zasazovali oboum svým soupeřům težké rány, štěstěna se přikláněla tu na stranu pohanů, tu zas na stranu křižáků, tu zasáhli žoldácké armády. Pole ležela ladem neobdělávána, kdysi honosná města se nyní proměnili v ruiny a bitevní pole, lesy byli páleny, krajem se potuloval ďábel, zavládl chaos. Až přišla poslední, rozhodující bitva, ve které se mělo rozhodnout o osudu, kdysi požehnané, země sassarie, po šest dní a šest nocí na bitevním poli umírali vojáky pod meči i sekerami až sedmého dne, když stoupla mlha na nohou stáli vojáci spojené aliance dvou svobodných měst-Konzenburgu a Papapolis. Sotva se podařilo novým vládcům upevnit vlastní moc, začala se zvedat nová vlna nepokojů. V náboženské obci svatého otce propukl nekalý boj o moc a nikdo již nenaslouchal svatým příkazům Knihy. Objevili se čestní můžové, kteří požadovali reformu. Z jejich myšlenek vzešlo v sousedním království obrovské hnutí s kalichem ve znaku. Kališníci a jejich polní vojska bojovala za ideály pravdy. Nicméně jejich zemi válka značně vyčerpala a bylo nutné vydat se za hranice, jednat šířit slovo boží, ale zejména naloupit nějaké potraviny, neboť hrozil hladomor. Těmto rejsům se zatím Sassari vyhýbala. Avšak poslední dobou se šíří zprávy, že k hranicím s blíží ozbrojené oddíly, které nesou korouhev s kalichem. Ze severního úpatí hor na jihu vylézají hordy šavlozubých skřetů a doufají v hojnou kořist, spojenectvím dvou tamních náčelníků Shagdúze a Gúbola vznikla naprosto všemocná síla ve vesmíru…Sassarijské království se tedy má na co těšit…

… A kruté časy přišly rychle! Kališnická hrozba začala v houfech drancovat zemi a hromadit kořist. Nebo snad osvobozovat a přinášet pravou víru? To asi nikdo nerozřeší. Jasné ale je to, že se rozpoutala krvavá válka. Boje pohltily všechny kouty země. Proti kališníkům se postavili Admirálovi námořníci a Egonovy šiky. Do vší té pohromy se z hor připlazily hordy šavlozubých skřetů! Hlavy padaly na všech stranách. Jak jedni postupovali, tak druzí ustupovali. Mocné kališnické houfy nemohly najít v poli přemožitele, a proto se vládci Sassarie uchýlili k jiné formě války. Přepadali, obkličovali, lákali do léček. S takovou taktikou nakonec slavili úspěch. Přestože skřeti počítali s úspěchem v zemi, která je zaměstnána jiným nepřítelem, byli poměrně snadno rozprášeni a stali se snadným cílem. Skřetí náčelníci totiž přecenili sílu, kterou za sebou přivedli. Jak se bouře války hnala krajem, zahnala kališníky do úzkých. Zkušení hejtmani postavili mocnou kruhovou obranu a boj trval dny a noci. Kališníci bez odpočinku hrdinně drželi své pozice, až nakonec vyčerpáni a obklopeni mrtvolami nepřátel padli do posledního muže. To však neznamenalo konec víry kalicha. V řadách lidu zasela vítr. A teď sklízí bouři. Povstalo hnutí kališníků v samém srdci sassarijské země. Ve velkém počtu povstali obyčejní lidé, šlechtici i duchovenstvo. Byla jim také dopřána půda. Generál General Egon totiž zemřel sešlostí věkem a v menších bojích padl Admirál jako hrdina, ráhnoví mu totiž dopadlo přímo na jeho obrovskou hlavu a následně se udusil v plachtách svého škuneru. Královský trůn zůstal pro mladého syna Egonova, Igora. Poručníci se začali prát o moc. Vévoda z Bairy založil rytířský řád na obranu země před kališnickou herezí. Dobrý úmysl však nakonec ustoupil mocenským zájmům. Mocný vévoda se začal ucházet o královský stolec a předložil listiny, které dokazovaly jeho královský původ. Byl podporován i tou částí šlechty, která nebyla do té doby schopna podílet se na moci. Tito šlechtici pozvali na pomoc, také proti kališníkům, jednotky ze sousedního Kislevu. Poslední zájmovou skupinou se stali zastánci krále, mocní aristokraté, vlivní rádci, lidé od královského dvora. S nimi držely pohromadě jednotky samotného krále. Také proto, že v aristokratické armádě měli své soukmenovce. Jednotky, jejichž základ, dříve tvořili žoldáci a které si ponechaly svůj osobitý ráz. Ten spočívá se složení vojska plného nejrůznějších podivných bytostí, skřetů, víl, dryád, orků, démonů, trpaslíků, ...

Designed by derkan
derkan.net